Konstrukce ETF
Burzovně obchodovaný fond se skládá z mnoha aktiv, nejčastěji akcií nebo dluhopisů. Správce fondu může tato aktiva držet v portfoliu buď fyzicky, nebo sledovat výkonnost indexu prostřednictvím swapů. Na tyto přístupy se nyní podíváme podrobněji.
Následující obsah
Úplná fyzická replikace
Při úplné fyzické replikaci zařazuje správce fondu do portfolia aktiva reprezentující sledovaný index, a to ve stejných vahách. Fond tak přímo vlastní podkladové cenné papíry.
Například fond iShares Core S&P 500 UCITS ETF (CSPX) dlouhodobě drží tolik titulů, kolik jich má index S&P 500. Skutečný počet se pohybuje kolem hodnoty 500. V únoru 2026 to bylo přesně 503 titulů. V případě změny struktury indexu dochází k odpovídající úpravě portfolia burzovně obchodovaného fondu (rebalancování).
Úplná fyzická replikace je využívána především u fondů, které sledují indexy s nižším počtem likvidních titulů. Může se jednat například o ETF kopírující vývoj indexů DAX, Euro Stoxx 50 či Nasdaq 100.
Částečná (optimalizovaná) fyzická replikace
U širokých tržních indexů (MSCI World, MSCI Emerging Markets, různé „all‑cap“ indexy) je naopak častější částečná replikace.
Portfolio ETF je v tomto případě optimalizované, což znamená, že neobsahuje všechny tituly z referenčního indexu. Vynechány mohou být například akcie s velmi nízkou vahou nebo méně likvidní tituly. Na celkovou výkonnost fondu však tato aktiva nemají zásadní vliv.
Příkladem fondu s optimalizovaným portfoliem je iShares Core MSCI World UCITS ETF (SWDA). Tento pasivně řízený fond sleduje výkonnost akcií globálních společností z 23 vyspělých zemí a portfolio pokrývá přibližně 85 % kotovaných akcií v každé zemi.
Manažeři burzovně obchodovaných fondů se snaží udržovat náklady za správu co nejnižší. Užším výběrem aktiv mohou snížit celkové transakční náklady. Nevýhodou může být větší odchylka výkonnosti ETF od srovnávacího indexu (tzv. tracking error).
Syntetická replikace
Syntetická replikace umožňuje kopírovat výkonnost určitého indexu (např. S&P 500), aniž by fond skutečně nakupovalo akcie nebo dluhopisy v něm obsažené. Místo toho k dosažení stejného výnosu využívá finanční smlouvu s třetí stranou (obvykle velkou investiční bankou).
Co je swap?
Swapové operace u burzovně obchodovaných fondů probíhají následovně. Základem je tzv. swap. V investičním světě jde o smlouvu o výměně budoucích plateb mezi dvěma stranami. V případě ETF probíhá výměna takto:
- Fond drží balík cenných papírů (tzv. náhradní koš), které nemusí souviset se sledovaným indexem. Mohou to být například kvalitní vládní dluhopisy.
- Protistrana (banka) se ve smlouvě zaváže, že vyplatí přesný výnos sledovaného indexu (např. S&P 500).
- Správce fondu výměnou za to zaplatí bance výnos ze svého náhradního koše aktiv.
Příklad: Představte si, že chcete investovat do vietnamských akcií, ale pro běžný evropský fond je technicky velmi složité a drahé tyto akcie přímo nakupovat a držet v Hanoji.
Burzovně obchodovaný fond tedy místo vietnamských akcií nakoupí bezpečné evropské dluhopisy a uzavře swapovou smlouvu s velkou bankou (např. Deutsche Bank). Banka řekne: „Vy nám dávejte úroky z dluhopisů, které držíte, a my vám místo toho budeme každý den platit přesně tolik, kolik vydělaly akcie ve Vietnamu.“
Výsledek: Vy jako investor držíte ETF, jehož cena se pohybuje přesně podle vietnamského trhu, i když fond fyzicky vlastní evropské dluhopisy.
Výhody syntetické replikace
Hlavní výhodou je přesnost replikace. Syntetická ETF často kopírují index přesněji než fyzická, protože se vyhýbají poplatkům za časté nákupy a prodeje stovek akcií v indexu. Umožňují také přístup na jinak nedostupné trhy.
Investoři se často ptají, je syntetická replikace bezpečná?
Rizika syntetické replikace indexu
Všechny burzovně obchodované fondy, které do své strategie integrují derivátové nástroje (typicky syntetická ETF využívající swapy nebo páková ETF využívající futures a opce), jsou vystaveny riziku protistrany.
Riziko spočívá v tom, že protistrana, se kterou fond uzavřel smlouvu, v případě finanční tísně selže a nedoručí sjednaný výnos.
Aby byl drobný investor chráněn, podléhají tyto fondy v Evropě přísné regulaci UCITS. Ta stanovuje limit, podle něhož expozice vůči jedné protistraně nesmí v žádném okamžiku překročit 10 % čisté hodnoty aktiv fondu.
V praxi to znamená, že alespoň 90 % peněz ve fondu je uloženo v reálných cenných papírech, které jsou právně chráněny tak, aby na ně neměl vliv případný úpadek protistrany.
Pro další zvýšení bezpečnosti využívají emitenti mechanismus kolaterálu (zástavy aktiv). Protistrana má povinnost deponovat koš vysoce kvalitních cenných papírů, který slouží jako záruka pro případ jejího úpadku.
Mnohé moderní fondy uplatňují dokonce denní rebalancování kolaterálu nebo jeho přezajištění nad rámec 100 % hodnoty swapu, čímž se reálný dopad případného selhání banky na kapitál investora blíží nule.
Poznámka redakce: I u fyzicky replikujících ETF se můžete setkat s rizikem protistrany, pokud fond využívá půjčování cenných papírů (securities lending) k dosažení dodatečného výnosu pro investory.