Nový cyklus vyžaduje nový přístup

investor

Ať se na to díváme z akciové či dluhopisové perspektivy, investování na rozvíjejících se trzích bývalo poměrně přímočaré: komoditní supercyklus a čínský růst hnaly ceny ještě výše, zatímco zdravé rozvahy (co do deficitu na běžném účtu či co do poměru dluhu k HDP) v kombinaci se silnějšími měnami a vysokými výnosy zajišťovaly pro dluhopisové investory solidní zisky.

Rok 2013 však byl pro třídy aktiv v rozvíjejících se trzích obzvlášť špatný. Zajímavé je, že za posledních 15 let si akcie rozvíjejících se trhů vedly hůře než globální akcie v kontextu pozitivních výnosů pro globální akcie pouze v letech 1997 a 1998. Za totéž období zaznamenaly dluhopisy rozvíjejících se trhů negativní výnosy ve dvou kalendářních letech: 1998 a 2008.

Tři výzvy pro rozvíjející se země

Analytikové Citi se domnívají, že výkonnost tříd aktiv rozvíjejících se zemí bude do budoucna určována třemi hlavními faktory. První souvisí s budoucností kapitálových toků: Způsobí útlum QE a výhled na utužování monetární politiky v USA udržitelné odlivy z rozvíjejících se zemí? Druhý se týká oživení exportů v rozvíjejících se zemích: Dojde někdy ke zvratu nedávného propadu vývozu?

Třetí má co do činění s Čínou: Bude „čínské riziko“ hrozbou pro růst v rozvíjejících se zemích? Vcelku vzato považují analytikové Citi za nesnadné nabídnout optimistické reakce na každou z těchto obav. Citlivost rozvíjejících se trhů vůči rostoucím výnosům z amerických vládních dluhopisů byla dominantním tématem roku 2013 a zřejmě je rozumné předpokládat, že další růst těchto výnosů bude pro měny a dluhopisové trhy rozvíjejících se trhů nadále zátěží. Analytikové Citi však nepředpokládají, že by rozvíjející se země byly na pokraji nové velké krize, jelikož stojí na daleko silnějších ekonomických, monetárních fiskálních pilířích než před 15 lety.

Mezi situací tehdy a dnes existují výrazné rozdíly: akumulace devizových rezerv v nedávných letech vytvořila velké „samopojišťovací“ polštáře, zavěšené měnové kurzy byly většinou vystřídány floatingem a složení kapitálových toků se zlepšilo v tom smyslu, že měnové riziko je momentálně lépe rozděleno mezi dlužníky a věřitele, zatímco v minulosti jej v rozvíjejících se zemích nesli převážně dlužníci. Na trhu se nyní vyskytují i hráči, kteří hýří optimismem ohledně rozvíjejících se ekonomik: rizika této skupiny jsou stále lépe chápána, jelikož jejich vnímání je nyní do jisté míry zohledněno v cenách aktiv a pravděpodobně není důvod tvrdit, že rozvíjející se země se potýkají s krizí.

Analytikové Citi očekávají spíše sérii menších úprav cen aktiv s tím, jak si investoři budou zvykat na svět, kde pro rozvíjející se ekonomiky již není typický rychlý růst tažený exporty a velká akumulace měnových rezerv, nýbrž pomalejší růst, o něco slabší státní rozvahy a větší váha domácích výdajů. Rovněž uznávají, že ve stávajících náročných podmínkách by se mělo více rozlišovat ve skupině rozvíjejících se zemí – můžeme sledovat reformující se země (Čína, Mexiko), křehké země (Brazílie, Turecko, Indie, Indonésie), stabilní země (Hongkong, Jižní Korea) a novou skupinu rychle rostoucích ekonomik, tzv. hraničních trhů.

Zdroj: Citi Investment Research a Citi Global Markets